Parta mladých lidí pojala Magorovu tvorbu svébytně, vybrala 10 básní z jeho vězeňské poezie, tu si upravila k obrazu svému a navázala tak m.j. tradici českých DG voice-bandů. CD doprovází videostopa do PC, kde je vidět, že Magorova poezie nemusí být jen šelestěním slov a vrstvením veršů, ale i vizuálním uměním.
Představení Magorův sbor zpracovává texty básníka Ivana Martina Jirouse, vybrané téměř výhradně ze sbírky Magorovy labutí písně. Při zpracování soubor vycházel z přirozené rytmizace až říkankovitosti Magorových vězeňských básní, důležitým východiskem při hledání formy jejich zvukového ztvárnění byla také výrazná religiozita většiny vybraných textů.
Na festivalu Boskovice po jeho zhlédnutí (vyslechnutí) inicioval saxofonista skupiny The Plastic People of the Universe Vratislav Brabenec vydání CD se zvukovým záznamem inscenace. CD i s bonusovým videosouborem vyšlo ve spolupráci s vydavatelstvím Guerilla records.
DK NABOSO je studentská odnož stejnojmenného boskovického divadla. Studenti a absolventi boskovického gymnázia se od počátku věnují výhradně divadlu poezie.
Představení získalo Čestné uznání v celostátním kole festivalu divadel poezie Wolkrův Prostějov.
Magorův sbor na boso v obleku a s ešusy
Jirous, patron našeho undergroundu, se na WP objevuje střídmě – (pokud si dobře uvědomuji, snad jedinkrát před lety jsme zde viděli představení z jeho veršů pro děti v podání místního souboru ZUŠ). Vystoupení boskovických přesvědčilo, že je to škoda. K známkám umění patří paradox, neočekávatelnost, rozpornost, nejednoznačnost, schopnost zahlédnout protimluv (hrabalovské perličky na dně – třeba). U Jirouse alias Magora je však vše ještě kontroverznější, radikálnější, ne jen černobílé, ale jaksi přímo barokně tmazářivé. Jeho verše, vznikající i znějící jako litanická zaklínadla, modlitby, ale také jako lapidární výkřiky, vzdechy, sarkastické flagelantské šlehy či úlevná parodická hesla, formulky, aforismy, nadávky... Snoubí se v nich baroko a naturalismus, něha i zloba, pýcha i pokora. To vše a mnohé další valéry boskovičtí nabídli, soustředěně, přímo, z anfasu, z očí do očí. Věrohodně a provokativní formou: v sošném, minimalistickém aranžmá a přísném voicebandu. Bez falešného sentimentu, v pevném tvaru, chvílemi skoro magicky .
Jan Roubal, teatrolog
CZK
EUR
USD
